Kompatibilita

• únor 4, 2021 - 23:06

Máme tady krásnou novou verzi MuseScore - 3.6, na instaloval jsem ji, vyzkoušel, a teď rychle rychle sháním zpátky verzi předešlou. A vím, že ta nová verze 3.6 a všechny její verze následující budou pro někoho jiného, ne pro mne.
Pracoval jsem na tom, abych noty sboru dostal z tištěné podoby do podoby elektronické v MuseScore. Snažil jsem se mimo jiné optimalizovat vzhled partitur tak, aby se - například - stejné noty, které byly na jedné tištěné stránce, dostaly na jednu stránku výstupu s MuseScore, a aby to obojí, pokud možno, vypadalo stejně. Práce nikoli rychlá, spíše titěrná a piplavá. Vytvořil jsem si v MuseScore vlastní styl (Formát.. Uložit styl..), a ten jsem používal stejný ve všech partiturách. Pracoval jsem na tom po nespočet večerů několik let. Používal jsem při tom několik různých verzí MuseScore, jak je autoři postupně dávali k dispozici.
Všechno bylo v pořádku hodně dlouho, a to až do teď, co jsem nainstaloval nejnovější verzi 3.6. Copak, na psaní nových věcí, to asi vhodná je, tahle verze 3.6. Problém nastane, když se našinec chce podívat na něco staršího. Natáhněš si do počítače noty z archivu, a je zle. Všechno naprosto rozházené a nepoužitelné. Co bylo na dvou stránkách, je na čtyřech. Rozestupy, velikost písma, vzdálenosti mezi osnovami, ..zkrátka vůbec nic nesedí. Vlastně byly odstraněny veškeré formátovací úpravy, co jsem do té partitury udělal. Zbyl paskvil.
Kde je příčina ? Inu, problém je ve stylu. Když se snažím použít mnou vytvořený styl, napíše mi to : MuseScore se nemusí podařit nahrát tento soubor se stylem. Tento stylový soubor není kompatibilní s touto verzí MuseScore. A má to pravdu. Pokud otevřu něco z archivu, soubor se opravdu skoro ve všech případech nenahraje správně, nahraje se přímo úplně blbě. MuseScore navíc nějak pozná, že se něco změnilo, takže hned po nahrání hlásí, že je soubor změněný, a že ho bude třeba zapsat. Pokud někdo tu změnu zapíše, a nemá schovanou kopii, potěš ho Pánbu..
Co s tím ? Asi jen návrat ke staré verzi. Kvůli nějakému křupanu támhle z Čech velcí páni autoři zajisté nebudou předělávat celý program, když už to vymysleli jinak a tak krásně, že.. Vlastně bude nutno provozovat verze dvě. Tu starou verzi pro čtení archivu,a tu novou 3.6 pro dělání nových věcí. A jenom doufat, že ta stará verze ještě dlouho bude fungovat na aktuálních Windowsech. A mezitím vymyslet, jak všechna ta data vyexportovat ve tvaru, se kterým bude umět pracovat jiný program, který si chca nechca po času budete muset koupit.
Je mi to docela líto. A je mi líto pánů autorů, Když si vzpomenu, kolik lidí po celém světě na ně zrovna v tuhle chvíli nadává, to jim asi karmu nezlepší..
K.K.

P.S. Támhle je nějaká reklama na verzi 3.6. Píšou a ukazujou tam, kde co všechno ta 3.6 , ale že ti zničí archiv, tak to tedy jako ne..


Poznámky

Viděno z Moravy. Vývojáři se starají o přítomnost, což zároveň znamená, že musí plánovat - hledí do budoucna. Je srozumitelné, že musejí mít nějaké cíle, a ty předurčují výsledky. Cílem zřejmě je, aby práce byla jednodušší (obešla se bez nastavování, jehož cílem zase je, aby noty měly nějaký vzhled - aby toho nastavování bylo méně, přitom se v programu dá nastavit spousta věcí (ale pořád je to děláno jako WYSIWYG editor), a výsledek byl hezčí.

Většina lidí se s tím asi nedrbala a nepáře (ne každý také přepsal nebo postahoval spoustu not, každopádně zálohování, k tomu je dávno známa připomínka (a každý se s ní dříve nebo později seznámí): lidé se dělí na dvě skupiny, na ty, co o svá data už přišli, a na ty, co o ně teprve přijdou. .-)), nebo se jim líbí - vyhovuje - stačí výchozí nastavení (výchozí nastavení je to, jak si někdo, kdo tomu rozumí - založeno na zkušenostech, představuje, že noty mají vypadat, aby se daly používat), a je ráda, že notační editor noty, co si napsali, přehraje, že si je svého času třeba vytiskli nebo uložili v PDF či jiném formátu (nějaké to MusicXML apod?), co se dá nahrát zase v jiných software, a že teď budou noty vypadat jinak, je jim jedno, sotva si toho všimnou (i když pocitově, že už písmo textu tolik nepřipomíná Times New Roman (nebo něco z něj odvozeného), to si snad uvědomí každý), a když budou noty vypadat lépe (Leland, Edwin), tak tím líp. V tom ukázkovém videu k práci na notovém písmu Leland mě pobavila ta scéna s úpravami poměrů houslového klíče, jak Martin Keary svému poradci představuje, jak pěkně to udělal, ten se na to podívá, a odpoví mu, že to (stále ještě) není hezké, že je to "malformed abomination" - přeložitelné - něco jako "zhovadilá zvrhlost"? (myšleno dojem, který to činí na krasomila = milovníka krásy). Takže se pokračuje, aby to bylo co k čemu.

V těch videích se to, myslím, zmiňuje, že pokud bude někdo chtít přejít s notami a pracovat s nimi dále v nových verzích, jak by si představoval = tady se odkazuje zvláště k tomu automatickému formátování: využít toho, že program se teď o rozvržení stará více než předtím, aby dosáhl výsledku, kterého se jinak dosáhne v sázecích programech s jinými jmény a jinou vstupní úrovní znalosti fungování takového nástroje (tím nemyslím zrovna to zmiňované SCORE, na něj (jméno jeho autora) odkazuje notové písmo Leland, ale třeba LilyPond, Frescobaldi, nebo Denemo (uživatelsky ne tak náročné, vlastně také WYSIWYG, ale s tím, že se ty noty dají zároveň programovat: doladit - a to jádro, co leží za tím (LilyPond) se postará o to, aby to dobře vypadalo), - ten bude nejprve muset odebrat všechny předtím s námahou vložené vymezevače odstupu, a program si to pak zase přebere (pokud jde "jen" o toto).

Nainstalujte Linux, pokud máte dojem, že se nedá nainstalovat předchozí verze v OS, který provozujete (myslím si ale, že MS vždy můžete odinstalovat, přeinstalovat, jak je potřeba, a je možné, že mohou (v OS Windows) běžet (nainstalovány) dvě verze vedle sebe(?). Nebo to (svůj archiv s notami) projeďte u "kamaráda" a uložte v PDF, což je formát tak akorát pro noty, které byste chtěl jednou za čas znovu vytisknout. Na stránce, kde se dává ke stažení verze 3.6 dole najdete odkaz na stránku snad se všemi hlavními předchozími verzemi, aspoň co se trojkové řady týče. Ty starší byste musel pohledat a taky byste našel.

V odpovědi od pfri

.. díky za komentář.. ..no, mám zpátky posledni 3.5ku. Na jeden počítač zároveň 3.5 a 3.6 nedostanu, takže 3.6 mít nebudu, co se dá dělat.

Myšlénka s .pdf je fajn, ale nemyslíte, že bych si podle této logiky převádění do elektronického tvaru mohl odpustit, a naskenovat originály ? Předpokládám, že mi nechcete říci, že psaní not do MuseScore je úplná pitomost, a že jsem s tím neměl začínat.. A potom , .pdf-ka nehrajou. Kdyby byli jenom zkušení zpěváci, tak ti to v elektronické podobě nepotřebují vůbec. Ti to dají přímo z listu, nebo si pomůžou klavírem. Jenže nejsou jenom takoví. Nevím, k čemu je ta elektronická podoba jinde dobrá, ale podle mne by to mělo být zejména k tomu, aby nový méně zkušený zpěvák dostal samostatně do sebe co nejdřív repertoár. A na to je samotné .pdf o ničem.

Píšete "že pokud bude někdo chtít přejít s notami a pracovat s nimi dále v nových verzích.." . No ono je pracovat a pracovat. Já jsem přece nechtěl dělat žádné dodatečné úpravy. Já jsem jenom chtěl, abych mohl správně načíst to co mám vytvořené. A to, a hlavně to nejde. Copak, já asi nejsem nejhorší případ, já kopie mám kdesi na serveru, ale co ti nešťastníci po celém světě, kteří kopie nemájí, a jimž verze 3.6 bez varování zničí práci? Jak je to možné, že vepředu u veškerých tiskovin není napsáno OCHRAŇTE SI JIŽ VYTVOŘENÉ PARTITURY.. ? Ono to nezní lákavě ? Vždyť to je vlastně z hlediska uživatele jediná důležitá věc na téhle nové verzi, všechno ostatní je nejspíš všem ukradené. To autoři nepředpokládali, že dříve vytvořené věci chce taky někdo používat ? Jak si tito autoři představují, že lidi pracují s jejich programem ? Že uživatel vytvoří partituru, tu si párkrát vytiskne v .pdf-ku, a to co nadatloval do počítače, vyhodí ?

Píšete, že ( pokud se má pracovat se starou partiturou ) , že nejprve musí být odebrány všechny předtím s námahou vložené vymezevače odstupu, a program si to pak zase přebere. To je to. Program si to přebere. Program se udělá výstup, jak chce on. Ne jak chci já. Píšete, že se ty noty dají doladit. A to se to prosím mám zase půl roku učit, než to celé kloudně zvládnu, a další dva roky trávit tím, že budu dělat znovu to, co už jsem jednou udělal, jenom proto, že někoho napadlo vytvořit verzi 3.6 ? Je vám jasný, že nemalá část muziky, co je na MuseScore.com, bude mít ve verzi 3.6 rozházené partitury ? I kdyby bylo špatných jenom deset procent z těch statisícu možná milionů nahraných skladeb, kdo bude upravovat sto tisíc partitur, aby zase k něčemu vypadaly? . To opravdu stojí za převelice pochybné zlepšení estetiky tisku ?Je vám jasný, že tím, že zůstávám na 3.5, brzy nic nového z fora nestáhnu, poněvadž 3.5 mi nejspíš řekne, že ta partitura nejde přečíst? Kolik si myslíte že bych měl vrazit peněz do nového počítače, abych mohl mít starou i novou verzi programu MuseScore ?? Kdo mi tam nahraje ten Linux, jak píšete, kdo mne s tím naučí zacházet? Já teda někoho takového mám, ale co ti ostatní ? Kolik hodin budu plýtvat časem na věci které k ničemu nepotřebuju, jenom z toho důvodu, že autor programu je ignorant ?

Koukám, že jsem se poněkud rozohnil. Víte, tohle celé je exemplární případ buď katastrofální programátorsko analytické-neschopnosti, anebo amaterismu v tom nejhorším slova smyslu. Anebo sprosté arogance k uživatelům programu. Přístup hodný dominantní firmy . Co by si stěžovali. Můžou být rádi, že dostanou aspoň něco. A pro mne a pro mnoho jiných jasný důvod pro to koupit si placený program. Poněvadž autoři placeného programu - tohle by si zkusili jeden rok. Ten druhý by neměli na výplaty..

V odpovědi od Kosna Kosna

No, jsou jiné věci, které jakoby se zdály potvrzovat, že svět je plný výsměchu. Je to někdy jenom zdání, jiný příběh, realita je jinde. Před pár dny jsem jel vlakem a stalo se něco, co jsem předtím asi ještě nezažil. Popíšu, jak mi to připadalo. Přišel k místu, kde jsem seděl hoch ale už ne mladistvý, jakoby hledal místo - podle místenky (?) nebo poznámky v hlavě (?), nebo to měl na papírku nebo kdoví podle čeho. A že tady má místo. Kde, ptám se? Zrovna tam, kde sedím. Tak místo, abych si sbalil a vypadl, jsem si přesedl hned vedle. Místo, aby si sedl tam, kde chtěl předtím sedět, změnil názor a v uličce si sedl naproti. Tam, kde jen chvilku předtím seděl někdo jiný - ale odešel se podívat na WC(?). Ten, když po chvíli přišel, tak si prostě sedl naproti němu. Třeba tam měl místo, ale předtím nechtěl podobně jako náš dotyčný sedět hned vedle jiné osoby, vedle níž se tak ocitl. Dotyčný si po čase přesedl zase jinam, na jinou "čtveřici sedadel" ale jen o kousek, hned vedle, řekl bych. Ztotožňuji jej s tím, co následovalo. A pak to přišlo - tedy přesně, přišla průvodčí. A chtěla po něm (platnou) jízdenku. A on se neměl čím prokázat, nebo co. Neviděli jsme na ně. Celý vagón nuceně poslouchal to dohadování, jehož podivnost nabírala na obrátkách. Hoch byl asi ve stresu, reagoval nezdvořile, útočně. Běžně nevyužívám, jen občas, takže možná nevím, jak to dnes funguje, mám jen představu, ale on neměl takový ten QR kód, aby si jej průvodčí načetla, a odškrtla si cestujícího, ani v telefonu ani vytištěný na papíře. A pořád dokola jí (před nebo po prvním kole rozhovoru) sděloval, že když si koupí jízdenku přes internet, tak mu nikdy nepřišel a nechodí potvrzovací e-mail (pozn. že by si sám nastavil, aby mu systém automaticky potvrzení neposílal (to se mi nezdá: jak, co a proč by se takto mělo dělat: je to přece jako v každém jiném dnešním internetovém obchodě - že se vyžaduje vyplnění některých polí, bez čehož se prostě nepostupuje v objednávce dál), Takže tvrdil, že po objednávce mu nebylo divné, že nemá v ruce další náležitosti, kterými se za své peníze potom má prokázat (ověření)? A jestli si hned nato změnil adresu elektronické pošty - z kdovíjakého důvodu založil nový e-mail, nebo přestal pracovat ten "starý" (v systému zadaný) (v dalších dnech, poté co zakoupil jízdenku?): to je potom na něm, aby u přepravce řešil, lépe řečeno, aby toto vůbec řešit nemusel > při objednávání jízdenky nechť zadá platnou adresu elektronické pošty (jinak to přece nedává smysl), a že tak jezdí deset let, a vždy "dobrý". Z toho by jeden řekl, že si, dejme tomu, koupil jízdenku, a průvodčím mu stačilo říct, že ji má - a že jim to stačilo, když na místě s místenkou někdo sedí, a tak to prošlo - všichni byli v pohodě :-D. Ale spíš ten ISIC svého času využíval, jak se má, a chtěl si toto období o něco prodloužit, a tak dělal, že neví, co se má? Další perlička byla, když se ji snažil přesvědčit, že smluvní přepravní podmínky se mění každý den (ona na to, že se mění tak jednou za rok - to, že se má prokázat jízdenkou a ISIC může využívat do 29 let, tam bylo odjakživa - a je na každém zákazníkovi, aby si smluvní podmínky - při každém nákupu, přečetl), a on že je nečte, protože proč by to dělal, nikdo to nedělá, nemusí (?! :), dále ať mu ukáže, kde to tam je, že potřebuje platnou jízdenku, nebo dělal, že neví, která bije. Dodávám svůj postřeh, :) že ten ISIC (sleva) je uplatňována jen určitým okruhem zákazníků, ale ne všemi - proto slovo "sleva" (? :-). A dále tvrdil, že si to, že cestuje, má průvodčí najít v jejich systémech. Na základě čeho, ptáte se, by mu měla ona dokazovat, že on má od začátku pravdu, když dotyčný "nespolupracuje". A to jen podle toho, že ve vlaku sedí a tvrdí, že koupil jízdenku, ale obvyklým způsobem není schopen se jí prokázat, aby se zkontrolovalo nejen, že je to nějaká jízdenka na nějaké místo, ale také, že odpovídá profilu cestujícího, s nímž se dá ztotožnit, že slevu uplatnil nezpochybnitelně? Tu jízdenku nejspíše/třeba koupil, ale za jakých okolností, jakým způsobem - s jakým úmyslem (např. aby jej cesta vyšla ještě párkrát levněji?), napadne nás. Prostě buď hrál divadlo, protože byl v úzkých (neměl peníze, třeba v hotovosti) a myslel si (pod vlivem stresu - napětí - selhání logiky v takových chvílích), že si nějak pomůže: že jej nechají na pokoji, než sám na vhodném místě vyskočí z vlaku, když bude dost (a dost dlouho, vytrvale) otravný, že jej nechají běžet? To by si dali vlastní branku (přepravce: předpokládám, že průvodčí školí, že takové situace mohou nastat, a jak se zásadně vždy zachovat = "kdo je připraven, není překvapen"). Tak ta průvodčí potom dokončila pochůzku vagonem a vrátila se k němu - a že jí ve voze nikdo nechybí. Další kolo představení následovalo, když odešla z vagonu a vrátila se po čase. Nejspíš se pobavila s vedoucím směny a podle údaje, který byl ten cestující ochoten (předtím "přinucen"?) poskytnout (třeba poskytl jméno/číslo nějakého průkazu), když mu řekla, že jej bere jako osobu bez platné jízdenky, přišli po poradě se systémem na to, že hoch uplatňuje slevu na ISIC, ačkoli už na ni nemá nárok (je mu více jak 29 let). Tak ať doplatí rozdíl v ceně, vyzvala jej. To se mu očividně nechtělo. On přece (ze svého pohledu) za nic nemůže, řeklo by se. :-) Začal jí doporučovat, aby si udělala kurz, jak dělat průvodčí ve vlaku atp. (a tak stále dokola a tak podobně). No, a co myslíte, že mu řekla, když jí nakonec dokonce řekl, že je blbá (to řekl doslova), blbá... Už předtím, myslím, bylo dostatečně naznačeno, že jej (ani ne za to vystoupení jako za neexistenci dokladu) vyhodí z vlaku, tak teď to zopakoval. Ale na první následující zastávce k tomu zřejmě nedošlo. A dál nevím, jaký vzala ta událost směr, protože jsem a řada dalších cestujících vystoupil, a vlak jel dál. Co se mohlo stát? Mohli policajtům zavolat, ať si na ně počkají v další stanici, aby si dotyčného cestujícího převzali. Protože co by si na něm přepravce vzal, kdyby vlak někde stál déle a čekal na orgány. Že by z něj právníci přepravce přes další asistenci od státu vyrazili víc než pár peněz, aby si připomněl, že takové chování při uzavření smluvního vztahu, se nečeká, na to snad přepravce nespoléhá, když "čas je drahý": "není čas ztrácet čas"?

V odpovědi od Kosna Kosna

V části se soubory ke stažení je vedle 32- a 64-bitové architektury také "přenositelná verze". Nevím, nezkoušel jsem, jestli je to něco, co se nahraje třeba na USB zařízení, co se připojí (zastrčí) k zařízení, u kterého zrovna sedíte, a program se dá spustit z něj. Jiná možnost, jak mít na jednom stroji jinou verzi programu (vedle virtualizace celého operačního systému a spouštění v něm) je zavést jej na začátku po zapnutí podle potřeby. Takto jsem kdysi provozoval vedle sebe OS Windows a Linux.

Moje zkušenost vychází z toho, že noty přepisuji v podstatě ze dvou hlavních důvodů, A) abych snadno odposlechl melodii, a snadno si ji připomněl, snadno (přehrávání) odzkoušel se kteroukoli kombinací partů, podle potřeby, a za B) 1) originál je napsaný ručně, a někdy až tak, že notová hlavička připomíná spíše tečku = čili se to blbě čte, jedno jestli naskenováno nebo rozmnoženo na kopírce: přepsaný výtisk tomu dává očekávanou úroveň kulturnosti a přívětivosti, 2) texty jsou vepsány v originálu tak, že vyhovují jednomu/dvěma hlasům, ale moje poloha, lépe řečeno její noty jsou jinde, což znepříjemňuje čtení takových not. A tak si je přepíšu, jak potřebuju, s textem pod notami a ne někde o pár centimetrů výš.

Pokud ještě někdy bude sbor zpívat, podle potřeby očekávám, že si i starší noty vytisknu s nově objevenou možností (věděl jsem o tom, ale předtím nevyužil) nechat si vepsat do notových hlaviček výšky tónů. Předtím jsem si, když jsem si vedle toho, že jsem si pro jistotu co půl roku připomínal, co to vůbec je ten F klíč, také měl sklon "dešifrovat" nové noty a výšky tónů si napsat pod notovou osnovu. Přitom se to dá udělat rychle jedním vrzem.

Moc jsem to nezkoumal, myslím, že se MS na začátku při otevírání souboru, kdy zjistí, co je ten soubor zač, ptá, jestli má použít nové notové a textové písmo; pokud už není předtím (?) zaškrtnuto, aby se na to už nikdy neptal. A protože když proti tomu ten, kdo sedí na židli vedle počítače, nic nemá (když proti tomu nic nenamítám - pak bych se musel podívat, co ten dialog dál nabízí), odsouhlasím, uložím, poměry not a taktů atp. se tím okamžitě změní - i zásadně. Pak ještě rychle soubor uložím a je vymalováno. Kdybych to neudělal, nevím, jak by to vypadalo. Jestli by při zachování původních písem došlo k nějaké změně, když si program "uvědomí", že byl soubor vytvořen ve starší verzi (tak jako všechny do začátku ledna 2021 vytvořené noty, ani jestli by mě to rozhodilo.

Zálohování, ukládací formáty, to jsou věci, které odpovídají tomu, co o tom kdo ví a co si od toho slibuje, co plánuje. Noty se nevyužívají jen k tomu, aby se přehrávaly jako, dejme tomu se zvukem klavíru, nebo se zase "jen" tiskly. Postup jak zachovat věci uložené ve starších verzích, jestli je to/není to problém, a zda se to dělá víceméně tak, že akorát neodsouhlasíte uložení s Leland a Edwin, které do toho vnesou jiné vzdálenostní poměry, jsem nezkoumal. Potřeba odebírání vymezovačů odstupu, pokud jste se rozhodl, že chcete vzhled, který vypadá "světověji", to je postřeh, který se mi vybavil (vzpomínka na upozornění v textech a videích okolo nové verze) v reakci na vaše naříkání, jak je co pracné. Přijde na to, jak je kdo rychlý. :-) Všechno chce svoje a nový systém pracuje pokročileji, totiž "co bylo, bylo" (= vymezovače odstupu) a není ke splnění "mise" více potřeba, ale projevuje se tak, že "v novém" není žádoucí, a pro dosažení výsledku si (ten kdo chce Leland, Edwin a další) sedne a věnuje tomu pozornost. Dělat s touto vidinou v mysli na jednom souboru, který právě teď potřebuji, je z hlediska časové náročnosti a chuti do toho jedna věc, dělat jich stovky, tisíce a miliony - pokud je to vůbec potřeba, je věc jiná. Věci budu dělat, když si budu myslet, že mají smysl.

Moje poznámka o dolaďování jinak dobře vypadajících not v jiném programu, jako příklad jsem uvedl Denemo a další, ta mířila už jiným směrem - abych naznačil, že jsou i jiné postupy. A třeba pro vás z hlediska dlouhodobého plánování (desítky, stovky let) přijatelnější. :-)

Stále ještě máte nějaké nezodpovězené otázky? Nejprve se, prosím, přihlašte, abyste mohl položit svoji otázku.